Historie masáží
Archeologické nálezy v Číně potvrdily, že masáže byly praktikovány už před třemi tisíci let. Vnitřní kniha Žlutého císaře, první komplexní lékařský text, sepsaný někdy mezi lety 2700 a 200 př. n. l., popisuje léčbu s použitím bylin, akupunktury a masáže. TuiNa, což znamená ,,tlačení a mačkání,, pramenilo z oblíbené lidové masáže anmo, která se dochovala dodnes. Její kořeny sahají k dynastii Shang (počínající v roce 1700 př. n. l.) a znovu se objevuje v letech 1368-1644 n. l. Do Japonska se raná forma masáže z Číny, známá jako anma, dostala přes buddhismus v 6. Století n. l.
Později se na masáže začalo hledět s nevolí a byly pouze shovívavě trpěny. Lékařské zmíky jsou až do patnáctého století sporadické. V roce 1813 stanovil Petr Henrik Ling švédský systém pohybu, ačkoli terminologie švédské masáže byla představena, až později holanďanem Johannem Mezgerem. Během 1. Světové války byli zranění vojáci ošetřováni pomocí masáží. Zatímco kalifornský způsob práce s tělem ( rok 1960) slučoval masáž s osobním růstem.
Každá kultura má své vlastní tradice masáže, které oscilují mezi požitkem, lidovým využitím a profesionální terapií. Nyní je masáž praktikována samostatně, přestože tradičně tvořila část léčebného celku.
